Pár střípků z předešlých dní.

 Před měsícem poslední příspěvek, tak snad to dneska malinko napravím. 

Další vánoční blok - nakonec všechny šít nebudu. Obrázky jsem udělala docela velké a tak z nich budou jen jednotlivé obrázky, které budou věnovány kamarádkám  k Vánocům. 

Vrátila jsem se na chvilku   do dětských let - nový přírustek a nové šaty pro panenku. 

Zahrádka v podzimních barvách a z lampionků jsem udělala dekoraci na stůl.

Letos se urodily dýně a tak jsem si našla recept  - Kuchařka ze Svatojánu - dýňové noky zapečené s rajčatovou  omáčkou.  Bohužel se mobil vybil a tak prostřední část přípravy noků chybí, ale recept je moc dobrý.

Procházka podzimní přírodou a nalezené  srdíčko. Měla jsem z něj  velkou radost  .

Děvčátka tak to jsou mé dny. Malé radosti jsou velké radosti. Opatrujte se a všem přeji pevné zdraví.

Iva

  Návštěva Sázavského  kláštera , byl  první větší výlet v době pokoronavirové, kdy se každý z nás snažil nadechnout a roušku zasunout do víru dějin. Moc jsem se na jeho návštěvu těšila, neb se řadí na jedno z nejmagičtějších míst u nás. V době mé návštěvy byl skoro celý pod lešením,  kterému však nic ze své krásy neubralo. 

 Krásná gotická kaple Panny Marie  a vzácné fresky ze života Panny Marie  s unikátním 
zobrazení těhotné Marie

Madona Sázavská vedoucí za ruku Ježíška, který si nese košíček s barevnými kuličkami.

První podzimní den na nás zítra čeká a s ním spousta barev. Mám ráda dýně, vřesy, chryzantémy. Všechny barvy spolu  pěkně ladí. Dýně se urodily na zahradě - jen takové malé, ale  na dýňovou polévku budou vynikající.

Přeji vám, milým návštěvám krásné podzimní dny v době rouškové a koronavirové - opatrujte se, ale nenechme se tím vším, co je kolem nás otrávit a zastrašit.  Radujme se z maličkostí a z toho, že máme kolem sebe všechny, které máme rádi. Věřím, že zase bude lépe. 

IVA 

Vánoční šití dalších bloků pokračuje. Tvoření bloků mne baví ač parné léto a na Vánoce  zatím není pomyšlení.

Na zahrádce se urodilo a rajčatový salát s bazalkou mám moc ráda.

Magnolie mne ukázala,  co  od ní mohu čekat příští jaro.

Dnešní výlet na Hrad Houska,  který leží  ve východní části Kokořínských lesů a je opředený tajemstvím. Houska dodnes patří k nejlépe dochovaným hradům Přemysla Otakara II .

Kronikář Hájek z Libočan zaznamenal k roku 878  legendu v níž se praví, že na místě, kde dnes stojí Hrad houska, byla průrva z níž vylézali démoni, kteří škodili okolnímu obyvatelstvu.

Na místě průrvy stojí hradní kaple byla zbudována ve 13. století a má zamezit vstupu zlým silám.

Srnec - parukář a pískovcová skála. která  je součástí interiéru hradu.

Krásná řemeslná práce kováře.

Výlet se vydařil, v okolí zámku je krásná příroda a tak musel přijít odměna návštěvou  Pivovaru v Lobči.

Mějte se moc hezky a užívejte léta.

  Iva

Český Krumlov

Sny se mají plnit a tak můj další sen vrátit se po pár letech do Českého Krumlova se splnil. Přáním bylo projít si místa na které  při poslední návštěvě nedošlo.  A tak jsem jako první navštívila  -
Musea Fotoatelier Seidel.  O ateliéru jsem se dozvěděla náhodně  asi před dvěma lety  z internetu.

Josef Seidel (německé národnosti) se roku  1859 ve vesničce  Hasel poblíž České Kamenice. Po vyučení fotografem vandroval jako fotografický pomocník v Sedmihradsku, Uhrách, Čechách a Rakousku. Dva roky pracoval také ve Vídni u firmy, která vyráběla fotografické desky.Asi na jaře roku 1886 se dostal Josef Seidel na Šumavu. Zde se dověděl, že vdova po českokrumlovském fotografovi Gotthardu Zimmerovi hledá vedoucího fotoateliéru.Po dvou letech fotografický ateliér v zahradě domu v Linecké ulici č.p. 64 převzal jako jeho vedoucí. Kupní smlouvy pak uzavřel s paní Karolinou Zimmer v roce 1900. Všestranný a talentovaný Seidel brzy dosáhl značných úspěchů, fotografoval krásy Šumavy, věnoval se portrétování. Vytvořil první panoramatické snímky. 
Roku 1905  byl přestavěn dům s fotoateliérem,jehož podoba se zachovala dodnes. Josefovi Seidelovi se narodili tři synové a syn František pokračoval ve šlépějích svého otce, který v roce 1935 zemřel. Seidelova prosperující firma měla 11 zaměstnanců a tři oddělení. V  roce 1949 byla komunisty  živnost zrušena a část archivu negativů zabavena tehdejším Ministerstvem informací a osvěty.
František Seidel nadále pokračoval v práci jako fotograf v komunálním podniku. Od chvíle, kdy musel rodinný ateliér zavřít, se jej až do své smrti nedotkl a pouze pro své soukromé účely používal fotokomoru. Jeho životní osud byl velmi pohnutý – za války prodělal roční věznění fašisty, po válce zažil odsun svého bratra a snoubenky do Německa (čeští Němci),    a následovala komunistická perzekuce… Jeho snoubenka se mohla vrátit zpátky do Čech až po složitých jednáních v polovině 50. let, a to již bylo pozdě, aby spolu mohli mít děti. František Seidel zemřel 7. ledna 1997.
Josef a František Seidel zanechali obsahem i rozsahem zcela mimořádné dílo podrobně zachycující jihovýchodní část Šumavy. Dochovaný archiv snímků poskytuje jedinečný materiál pro studium kulturní historie a připomíná pohnuté období 1. pol. 20. století včetně problematické česko – německé otázky.

Muzeum bylo založeno Českokrumlovským rozvojovým fondem s.r.o. a městem Český Krumlov. Zakladatelé odkoupili dům s fotoateliérem od dědiců rodiny fotografa Josefa Seidela.  Fotoateliér byl zrenovován dle fotografií interiéru a byly zde odkryty secesní výmalby jednotlivých místností. 

Půda na které byly nalezeny fotografické desky.

Před rekonstrukcí a po

Celá prohlídka tohoto ateliéru na mne velmi zapůsobila jak osudy rodiny českého Němce, tak obsáhlostí díla, které zde bylo zachováno. Našly se zde tisíce  skleněných fotografických desek, 

které byly  vzorně popsány a jsou tak vzácným dědictvím o jednom století Českého Krumlova a jeho okolí.  Můj dnešní příspěvek je obsáhlý, ale jak se dnes říká genius loci je zde velmi silný.
      Přeji vám  krásné léto plné  šťastných příběhů.
                                                                               Iva

Polštářky.

 Avízované polštářky jsou hotovy. Trochu jsem si s nimi vyhrála a  šití  těchto polštářků  mne bavilo.

Léto je čas výletů a tak další výlet byl do obce Ostrá, kde se nachází Botanicus - středověká vesnice. Ve vesničce se můžete seznámit s jednotlivými řemesly  a i zakoupit jejich výrobky. Já jsem se moc těšila na jejich bylinkovou zahradu, protože jsem zde byla naposledky  asi před necelými dvaceti lety a bylinková zahrada  byla v začátcích. Dnešní zahrada je na 22ha a naleznete zde zahradu klášterní, bylinnou, orientální, kuchyňskou.  Byla jsem zahradou okouzlena, bylo co obdivovat, poznávat  i ovonět.  A tak malé nahlédnutí.

Krásné léto  ♥

         Iva