Pracovní knížka.

Moc ráda sleduji Tajemství rodu, které vysílá ČT1. Ráda bych se také dozvěděla něco více o mých předcích,  ale vždycky si říkám z které strany bych hledala. Od tatínka nebo od maminky. A tak toto hlednání zatím zůstává neuskutečněné s výhledem až jednou budu v důchodu, tak se do toho pustím.
Ale nedávno jsem našla Pracovní knížku, která patřila pradědečkovi mojich kluků z tátovi strany.

Pradědečkovi byla   pracovní knížka  vystavena v jeho 17letech. Měl měšťanskou a průmyslovou školu a začínal jako puškařský pomocník v Berouně. Mezi stránkami jsem našla a svazek vylisovaných čtyřlístků. Tu má fantazie pracuje. Od kohopak je pradědeček dostal? A jaký pro něho měly význam, když si je schoval. To jsou otázky, které už zůstanou nezodpovězeny a zahaleny tajemstvím.
Moje milé, přeji vám krásné sobotní odpoledne a nejen to.
                                                 Iva



 Pracovní knížka
jest úřední listina, vyhotovená obecním úřadem obce pobytu, kterou každý dělník pomocný musí se vykázati, má-li býti přijat do práce (§ 79 živn. řádu). Pracovní knížka pomocnému dělníku vydána býti musí; mladým dělníkům, t. j. dělníkům, kteří nedosáhli 16. roku, smí býti vydána jenom se svolením otce nebo poručníka, jež může býti nahrazeno prohlášením obce pobytu (§ 80 ž. ř.).
Při rozvázání pracovního poměru musí zaměstnavatel vyplniti inkoustem rubriky Pracovní knížky, podepsati je a opatřiti potvrzení představeného společenstva, resp. kde společenstva není, místního úřadu policejního.
Historie pracovních knížek spadá do roku 1860, kdy jejich povinné zavedení nařídil živnostenský řád. Pracovní knížky vydával příslušný politický úřad, v případě Prahy magistrát, a nahradily starší vandrovní knížky. Navíc platily také „co průkazy cestovní a legitimační a sice k cestám do cizozemska“.
K cestám v tuzemsku nepotřebují tuzemci cestovních Pasů, za to však mají býti opatřeni nějakou legitimací. Knížky pracovní a čelední pokládají se za cestovní legitimace jen tenkráte, jsou-li opatřeny doložkou o cestování.